Pozorování nálad

 Jak jsem se už zmínil, krajta je tvor, kterého se vyplatí pozorovat. Je až neuvěřitelné, že na to, že je to "jen had", má celkem širokou škálu nálad, které umí dát najevo někomu, kdo se umí dívat. Nejlepší náladu (z lidského měřítka) má kupodivu poté, co dokonale vytráví a to včetně vyprázdnění. Dokud se, abych tak řekl, zásoba energie v žaludku chýlí ke konci, je ostražitá, aktivní a nervózní - leká ji každý pohyb. Jako mladá se v té době i nerada nechala vzít, rychleji dýchala a někdy i syčela, zejména pokud byla uvolněna do volného prostoru, tzv. na procházku. Dnes už se zklidnila, ale stejně pokud ji mám na sobě, dere se pryč, je-li tam, je nervózní. Neví, co by.

 Pak o několik dnů později - pronikavá změna. Pohoda, klid. Leží třeba v na stole vedle mne (má tam svůj oblíbený koutek, do kterého vždycky leze, jenže se tam už dávno nevejde), ajaj, upadl na ni šroubovák, no jo, tak si ho vem a nech mně spát. Chceš mně nosit? Prosím, posluž si - jé, hele, co to tamhle je zajímavého . . . no nic, nejdeš tam, podívám se příště. Dobrý den, já jsem krajta a vy jste kdo, že vás ještě neznám - jak říkám, naprostá pohoda. Skoro bych řekl klid zbraní. Do dalšího krmení.

 Krmení, to je kapitola sama o sobě - videa a osobní zkušenosti jsou dost výstižné. Po krmení nastává flegma. Pocity přecpání netřeba popisovat. Známe to všichni.

 A tak se cyklus opakuje.

 Nálady by se daly shrnout do několika základních skupin:

U menších hadů nervóznějších druhů (např. psohlavec) se může vyskytnout ještě jedna poměrně fatální nálada, končící bohužel i smrtí hada:

O několik dalších zajímavých pozorování se se mnou podělil další terarista v mé listárně.


Aktivní spolupráce

 Kůže krajty tmavé je velmi jemná a snadno ji potkani mohou prokousnout. Viděl jsem mnoho zjizvených krajtích hlav a není to hezký pohled. Krajta na tomto obrázku (i když jde o výřez z podstatně větší fotky, což se bohužel podepsalo na kvalitě) má např. velmi zjizvený čumák - vypadá, že se mockrát utkala v boji o svou kořist a nikdo jí to neusnadnil. Proto je třeba potkana před nabídnutím krajtě "upravit". Jak?

 Omámit čímkoliv je špatné, protože had jakýkoliv preparát také polkne v potkanovi. Velmi neestetické, ba až nehumánní by bylo potkanovi jeho nebezpečné zuby vylomit. Při jakékoliv manipulaci se bude potkan (zvlášť dospělý - krmím potkany, kteří mají bez ocasu délku 25 - 30 cm, ocas u kořene má průměr ukazováku!) intenzívně bránit. Tady právě nastává v praxi to chovatelské dilema, zmiňované dřív:

 Osvědčilo se mi prostě a jednoduše potkana majznout paličkou po palici. Zcela ho to rozhodí a pokud se to povede, bývá chvilku natolik omráčen, že je zcela dezorientován - a to je optimální chvíle pro podání krajtě. Samozřejmě že předpokladem je had, který po kořisti jde ihned, protože během půlminutky se potkan probere a celý efekt by byl k ničemu. A tady právě nastupuje ta aktivní spolupráce: krajta se připraví u dveří a čeká. Vyndám potkana, majznu, podám, ona se ujistí, že v dostřelu nemám ruku (skutečně!), chňapne ho bezpečně za zátylek a svine se s ním na desce. To už se potkan probírá, leč na vše už je pozdě ...

 Takhle si to ještě 2x zopakujeme a pak se musí pochválit čili (a neříkám, že každý chovatel by to měl dělat právě takhle) pohladit a zkontrolovat, zda přece jen nedošlo k nějakému poranění (ano, i bezprostředně po krmení si to dobře vychovaná krajta nechá líbit a NEÚTOČÍ, ačkoliv mnohé publikace tvrdí opak!), což vypadá riskantně, ale jen naoko. Když totiž ke krajtě po lovu vstupujeme, reaguje pochopitelně prudce a aktivně jako by šlo o lov, ale pozor - sice přijede k ruce (umyté mýdlem - pochopitelně!!!), dokonce do ní i drcne, ale po očichání se ihned zklidní. To by bylo soustíčko pro senzacechtivé filmaře!

Výsledkem takové bezstresové spolupráce je, že krajta se svinula v rohu do spokojeného klubíčka, já jsem pouklidil, nakropil Lignocel a na další dva měsíce máme klid.


Krajta nebo hroznýš venku - srovnání

 Připadá mi logické, že pokud se rozhodnu pro zálibu chovat tak velkého hada, jakým krajta bezpochyby je, musím si být především jist, že jí poskytnu maximum péče a ne, že jsem si koupil věc, která mi bude vydělávat peníze. Zároveň musí být jasné, že nechci mít zlého a zákeřného útočníka této velikosti, který mne bude napadat, kdykoliv se bude cítit ohrožen nebo hladový. Proto ji mám od mala a učím ji svému způsobu zacházení, který je především mírný a poskytuje jí i při vyjmutí z terária určitou svobodu pohybu, ne zcela absolutní, ale natolik velkou, aby měla možnost rozeznávat sama, jak se lidé v jejím okolí chovají, aby si byla jista, že lidské ruce neznamenají po dobu pobytu mimo terárium permanentní stres nebo omezování svobody pohybu. Pokud mohu, beru krajtu ven každý den a zjistil jsem, že už je zcela orientovaná v tom, kdy je čas krmení a kdy čas na vycházku.

 Naučila se totiž při otevření terária zbystřit, ale především čeká mé ruce a vycházku. Stal se z ní dokonce takový mazák, že když ji pohladím a prsty vezmu kolem boků, sama se nadzdvihne, abych ji mohl uchopit. Pokud jí dám krmné zvíře, neskočí po něm hned, ale nejprve se ujistí, že je k jídlu. Krom toho mne může neustále pozorovat i v teráriu, protože se nachází (i to malé) na dohled a skutečně na mne reaguje. Její reakce na mne jdou dokonce až tak daleko, že pokud ráno přijdu, pak na hodinku odejdu a vrátím se s nějakou igelitovou taškou, předpokládá ve zvýšené míře výskyt potravy. Zdůrazňuji, že jen v případě tohoto postupu. Pokud po ránu přijdu a zůstanu, je v klidu. Pokud se vrátím bez tašky, je také v klidu. Pokud přijdu s taškou a do deseti minut se nezačne něco dít, opět se zklidní. Je tedy zcela evidentní, že můj pohyb v jejím okolí má přesně zmapován - a to jen na základě zrakové informace.

 Kromě krajty mám také hroznýše, jak už jsem se zmínil v úvodu. Hroznýši se stali doslova mazlíky rodiny a nemám dojem, že by jakkoliv strádali. Samice je zcela jedinečná v tom, že po vyjmutí z terária se během dvou minut zklidní natolik, že je možno s ní usadit se do křesla a např. sledovat TV, aniž by sama chtěla pryč. Prostě se jen pěkně stabilně ovine a spokojeně se drží, i když s ní pak chodím po místnosti, pozoruje okolí a vydrží tak skutečně dlouho. Jednou jsem ji takhle měl na sobě od odpoledne až dlouho do noci, kolem jsme měli spoustu známých, ale ji nic nezneklidnilo. Po takové době je pro hroznýše pro změnu stresující návrat do terária - drží se a nechce se pustit. Pokud už je uvnitř, musí si rychle terárium zmapovat, aby se ujistil, že je tam, kde to zná. Pak se teprv zklidní.

 Krajta je mnohem aktivnější, jako by si chtěla vynahradit nečinnost v teráriu. Její zvědavost je ale ovladatelná a nechá si líbit i lecjaké posunování a tahání. Na rozdíl od samce hroznýše, který pokud si usmyslí někam lézt, tvrdohlavě se tam stále sune a nedá si pokoj, krajtu lze usměrňovat, např. tím, že uchopím její hlavu do dlaně a jemně kolem ní obemknu prsty. Vycouvá a jde jinam. Normálním stavem klidného, nestresovaného pohybu krajty, který jsem vypozoroval, je pravidelné střídání aktivity a klidu zhruba po 5 minutách, jako by si chtěla vždycky na chvilku odpočinout.

 Moje krajta je také evidentně denní tvor, na rozdíl od hroznýšů. Přes den tráví čas pozorováním okolí a číháním na pohyb, ale kolem 8 večer se postupně svine do uzlíku a pokud ji nevyndám, spí až do rána. Hroznýši přes den na topné podložce spí (pokud mají hlad, tak s hlavou svěšenou dolů a zorným polem k zemi), okamžikem vypnutí topení ožívají a šmejdí po teráriu obvykle celou noc.

 Zajímavé je pozorovat u krajty způsob její komunikace s chovatelem. Mám ji třeba dvě hodiny venku. Pak ji vrátím do terária. Už když ji tam dávám, začne výrazně funět, ač předtím i při náročných výkonech takhle nedýchala. Zavřu terárium a obvykle se ještě chvíli koukám, jak se usadí. Nejprve se zastaví s hlavou otočenou ke sklu a pozoruje mne. Když se konečně pohnu - nikdy nevydržím tak dlouho jako ona - pootevře tlamu a krátce, ostře zasykne. Přitom se celé její tělo prudce napne. Není to výpad ani zastrašování - při zastrašování syčí podstatně déle. Jen takové baf - skoro jako když štěkne pes. Někdy to ještě jednou zopakuje. Mám pocit, že mi vynadala, že jsem ji vrátil, že se jí ještě nechtělo dovnitř. Tím je to však pro ni odbyté, přestane si mně všímat, i kdybych skákal prostné, už si mně nevšimne, zavine se do obvyklé polohy a usne. No není to způsob komunikace?


Dýchání velkých krajt

 Je všeobecně známo, že hadi mají obě plíce nestejně velké a asymetricky umístěné. Pravá (tracheální) plíce je velká a levá (rudimentální) plíce malá. Hadi také dýchají opačně než savci, tzn.: savec nadechne a vydechne. Pak je chvilku v klidu. Had naopak vydechne a ihned nadechne a v klidu setrvává se vzduchem v plicích, což zvyšuje účinnost výměny.

 Já jsem však objevil, že krajty a velcí škrtiči vůbec používají své plíce dokonce vědomě nezávisle a střídavě! Jedním okamžikem, kdy je tato anomálie patrná, je při polykání kořisti. V tom okamžiku je velká plíce stlačena, aby umožnila průchod kořisti. Aby se had neudusil, dýchá v té chvíli výhradně svou malou plící. Výdechy jsou krátké a mělké. Dalším okamžikem je "komunikace zvířete". Pokud had zasyčí, použije k tomu objem vzduchu své velké plíce. Zasyčení je nečekaně výrazné a hlasité, celé tělo se výrazně zploští. Účinek bývá zajištěn.

 Při lovu naopak zůstává zvíře dlouho nadechnuto do své velké plíce a dýchá krátce a intenzivně pomocí své malé plíce. Pokud by při lovu skončilo s kořistí např. ve vodě nebo tlamou v nedýchatelné poloze třeba zabořeno do hlíny, zásoba vzduchu velké plíce mu vydrží na tak dlouhou dobu, že mezitím stihne kořist zadusit. Prvním, co po uvolnění smyček had udělá, bývá výrazný výdech a nádech velké plíce.

 Anakondy jako vodní hadi jsou dokonce schopny svou kořist nejen uškrtit, ale i utopit a pozřít pod hladinou, aniž by se po celou dobu nadechly!

 Protože Internet je vpravdě multimediální, připravil jsem pro vás naprosto ojedinělý bonbónek - kdo má zájem, může si poslechnout, jak dýchá taková velká krajta, když je na procházce, čili v klidu, bez stresu, nevyhrožuje, prostě jen tak si oddechuje :o)))

 btw za klapání kazety na začátku se omlouvám, celodigitálně to ještě neumím :o))


Lovy beze zbraní

 Krajty i hroznýši jsou schopni svou kořist chytit a udusit i bez použití tlamy. K tomu se uchylují z důvodu např. prostoru, pokud je třeba tlama natolik znečištěna, že zachycení zuby by nebylo spolehlivé nebo i z dalších důvodů. Tento způsob mimo jiné svědčí o mimořádné citlivosti celého povrchu hadího těla, která zvířeti umožňuje dokonalou orientaci o pohybu kořisti bez dalších smyslů. Není tak úderný a rychlý jako obvyklý způsob lovu, ale pokud had má dost času (to je relativní - zde nejde o zlomky sekund jako při výpadu, ale o několik sekund nebo i minut do závěrečné akce), třeba při lovu spící kořisti, je i tak schopen bezpečně ji zachytit. Taktika lovu je však zcela jiná.

 Had se přiblíží ke kořisti velmi pomalu a zvolna se po ní začne posouvat. Při každém záchvěvu znehybní, ale tělem začíná vnímat teplo a srdeční tep kořisti. Poté, co na kořisti leží, začíná se k ní velmi pomalu tisknout, zatím jen zvrchu. Jeho tělo se však kolem ní pomalu stáčí. Jakmile se kořist v neklidu nadzdvihne - spolu s jeho tělem na sobě - had podvine svou smyčku pod ní. Otáčka je dokončena, had stiskne, kořist se začne zmítat a svými pohyby umožní další ovíjení.

 Rád bych upozornil, že tento způsob lovu by mohl být příčinou části chovatelských úrazů velkých krajt (kolem 4 m), chovaných volně v bytě bez terária. Dost často se totiž v takovém případě krajty uchylují do tepla, tedy k člověku v posteli. Pohyb spícího člověka v teplém prostředí jeho "doupěte" může odjistit toto reflexivní, lovecké chování, a to i bez předchozího ataku zuby.


Trocha teorie o "hadí inteligenci"

 Člověk si představuje, že vše na světě se musí vyvíjet podle jednotného vzoru. Proto např. posuzuje např. inteligenci zvířete krom jiného podle velikosti mozkové hmoty nebo rýhování jejího povrchu. Pro plazy a hady zejména tak vychází naprosto směšný poměr. Ale z minulosti je znám a zdokumentován případ člověka, který, ač nebyl žádný velký myslitel, normálně žil a pracoval až do doby, kdy následkem vážného úrazu, kdy mu uvolněný plech či co, usekl část lebky a on to přežil! Přišlo se totiž na to, že celou lebeční dutinu měl vyplněnou pouze mozkomíšním mokem, ale mozek - se nevyvinul. Přesto byl tento člověk schopen normálních činností a dokonce komunikoval na tak normální úrovni, že si nikdo žádné anomálie až do jeho úrazu nevšiml!

 Co z toho lze odvodit? Teprve teď v současnosti se začíná váhavě připouštět, že i člověk může mít jakousi další část své mysli umístěnu i jinde - říká se tomu tzv. břišní mozek a je odtud řízena i další činnost jako trávení, zažívání, vyměšování a další. Je jisté, že v rámci evoluce a zvýšení efektivity a výkonnosti celé nervové soustavy se většina funkcí u savců přesunula do mozku, ale bylo tomu tak vždy? Nemluvě o známé teorii, že brontosaurus měl dva mozky, byla by u vývojově mnohem starší životní formy plazů a jejich studenokrevného způsobu života možná i tato vývojová cesta? V nepříznivých a nestálých teplotních poměrech hadího těla by totiž umožňovala mnohem rychlejší reakce na podněty!

 V dokumentu, který jsem nedávno viděl, jsem kromě velmi negativních emocí v okamžiku ulovení krajty (oštěpem jí probodli hlavu přesně v místě mozku a doslova ji přišpendlili k zemi) s údivem sledoval, jak i přesto ještě drahnou dobu bojovala a ovíjela se kolem všeho, kde mohla tušit nepřítele. Měla následovat okamžitá smrt, ale nestalo se! Nebyla to náhoda - domorodci věděli, co bude následovat, takže se měli na pozoru a zacházeli s ní velmi opatrně ještě dlouho poté, co by se zdálo, že veškeré životní projevy ustaly. Podle mého názoru nemohlo jít o pouhé reflexy, protože tělo cílevědomě reagovalo na vnější podněty, zejména hmatové, zatímco hlava už byla dávno k nepotřebě. Rozhodně nešlo o reflexivní záchvěvy jako např. u useknutého rybího ocasu.

 Hadí tělo je dokonalé v samém principu svého pohybu. Každá jeho část je schopna se věnovat jiné činnosti - sledoval jsem např., jak je krajta schopna při polykání jedné kořisti jinou, neopatrnou, zachytit a škrtit jinou částí těla, aniž by polykání přerušila a třeba se ještě ocasem přidržovat větve. Celé hadí tělo je ostatně velmi citlivé na hmatové podněty, přičemž ne vždy se jimi zabývá hlava. Ta, zdá se, rozhoduje jen v začátku a dál se už procesem, jak určené činnosti dosáhnout, nemusí zabývat. V tomto směru se dokonce domnívám, že hadi škrtiči jsou druh podstatně vyvinutější než hadi jedovatí, protože jsou schopni přijmout i nové, odlišné podněty a zařadit je do svého rámce chování, ohraničeného samozřejmě velmi pevně svými instinkty.

 Oči hadi tolik nepotřebují a proto se jim ani nevyvinuly do takové dokonalosti jako u jiných životních forem. Jim stačí sledovat pohyb - ostatní kontakt se světem je hned po čichu zejména hmatový. I jejich způsob vnímání světa je proto pro člověka naprosto odlišný, ale ne nepochopitelný. Rozhodně ale nebude nedostatečný a nedomnívám se, že had je jen soustava reflexů. Nejsou to sice žádní velcí myslitelé, ale objem nervové struktury, schopné určitého druhu přemýšlení, bude určitě mnohem větší než jen pouhý objem mozku v hlavě.

 Nemám však pochopitelně na mysli pravou inteligenci, ba ani dvojí mozek. Mám na mysli něco trochu jiného - že totiž celá páteřní struktura krom prostých nervových vodičů může obsahovat i některé synapse pro ovládání funkcí, daných určité části plazího těla, čili jakési rozptýlení nervové struktury do celé míchy. Mám na mysli i to, že pokud by to tak bylo, zefektivnil by se tím přenos příčin a následků, cosi jako podmíněné reflexy vyššího principu. Bude-li krajta (ale i hroznýš) v loveckém módu a bude škrtit kořist, zbytek jejího těla zcela nezávisle na zrakových nebo čichových podnětech bude ovíjet a škrtit i další neopatrnou kořist, která se ocitne v dosahu, protože tak koná na základě hlavní instrukce, která zní lovit.

 Učinil jsem v tomto směru mnoho pozorování i praktických zkoušek. Nechal jsem si několikrát ruku schválně ovinout krajtou i hroznýšicí za těchto podmínek: položil jsem ruku na její tělo nebo vedle něj tak, aby ji cítila a nechal jí dost času, aby mně mohla obtočit - třebaže mně oba dobře znají, dokud mne neočichali, zbytek těla zcela nezávisle konal, co bylo třeba, ne jako podmíněný reflex, ale jako cílevědomou snahu po ulovení jen na základě hmatové informace, zprostředkované pouze povrchem těla! Teprve hlava jako nadřazená složka toto konání mohla zrušit, když dostala prostor ověřit, co se děje. To je to, co mám na mysli nezávislostí jednotlivých částí hadího těla.

 Nemusím jistě dodávat, že šlo o celkem nebezpečné zkoušky, které nemohu v žádném případě nikomu doporučit, ale výsledky byly dost jednoznačné. Dala by se tím i docela dobře vysvětlit poměrně nízká hadí citlivost na bolest - vnímání bolesti se omezuje jen na určitou oblast těla a dál postupuje jen jako informace, na kterou nemusí hlava ani reagovat, není-li toto vnímání v souladu s nějakým naučeným podmíněným reflexem - např. že jde o útok dravého ptáka. Had, chovaný od mala v bezpečí terária, se tyto reflexy nenaučí a je proto svolný k manipulacím, jimž by se v přírodě jistě bránil. Na druhé straně by takové rozptýlení u studenokrevného tvora bylo podstatně lepší pro funkci mozkové struktury třeba při vyhřívání na slunci - plocha páteře je přece jen větší než plocha samotné hlavy.


Krajta mazel

 Je to mazák. Čile se mnou komunikuje, ať si kdo chce co chce říká (ať si mamka slzy utírá - dodal by J. Grossman). Přijel jsem dnes po víkendu. Jakmile jsem k ní vstoupil, koukla se po mně s výrazem (schválně přeháním): "Furt se někde couráš a já mám žízeň". Poslechl jsem, napustil misku s vodou a dal ji k ní na plotnu. Pravda, kdyby žízeň byla opravdu kritická, asi by se dalo slézt a jít se napít do bazénku, ale proč prostě nepožádat páníčka, že? Pohladil jsem ji a položil vedle ní ruku na plotnu. Sama si mi na ni vlezla (hroznýši VŽDYCKY hlavou cukají a nenechají si na ni sáhnout) a důkladně ji celou očichala. Takový ten průzkum typu: "hmm, hmm, tak dříví jsi štípal, aha, tady ses praštil, hmm, hmm, no hodně jste uklízeli, hmm, hmm, koukám, myšku ani potkana jsi nepotkal, no, škoda, ale hlavně že už jsi zase tady, no a co máš dál?" Pak se nechala pozvednout a postrčit k misce, aby se stále ležíc mi na ruce vydatně napila. Pak se teprve beze spěchu odtáhla a svinula v koutě dávajíc tak najevo, že audience skončila. No není to krásné?

 Bez problémů baští mražené králíky. Nad prvním dost přemýšlela, je-li fakt k jídlu, nejspíš proto, že prvního živého se bála. Teď už ale žádné problémy nemá a já mám po starostech, protože zásobu mám v mrazáku. Potkany s tím ale střídám, aby to neměla jednostranné.

 Pokud potkana sežere na Lignocelu, mívá ale tak zalepenou hubu kokosem, že ji ani nezavře. Poté nastupuje páníček, aby tlamu vyčistil. To je ovšem operace, kterou podstupuje asi s takovou chutí, jako onehdy ve vítězném snímku "Neváhej a toč" podstupoval kokršpaněl koupání. V našem podání je to ovšem bez nadávání a vrčení - takový tichý, ale vydatný řeckořímský zápas, ve kterém nechybí promyšlené chvaty z obou stran. Pravidla jsou celkem jasně uznávaná - na jedné straně osvobodit hlavu, na druhé ji udržet a vyčistit. Oboustranně však zbytečně si neubližovat. Konečným vítězstvím kterékoliv strany souboj ihned končí bez jakýchkoliv afektů a dalších výpadů či jiných zákeřností. Dokonce je ihned možné se mazlit! Anebo dále krmit, je-li to na programu. A to i visíc na mně! Visení na páníčkovi už bere jako normální součást svého teritoria.

 Mazlení s dospělou krajtou, čímž myslím nosit ji a nechat ji po sobě vinout, je ovšem záležitost pro fyzicky zdatné jedince. Tedy ne že by se jí to nelíbilo. Ale pro její pocit bezpečí, aby se nemusela držet křečovitě a nejistě, a váš, že ji za sebou netaháte po zemi, je třeba se naučit různé grify a finty, jak ji udržet na sobě a přitom jí poskytovat dostatek bezpečných míst k držení. Na rozdíl od malých hádků, kteří se vinou mezi prsty nebo maximálně kolem krku, se podobné akce s dospělou krajtou účastní doslova celé tělo. I z tohoto důvodu je vhodné, máte-li ji od mala. Toto umění se současně, jak se zvětšuje, naučíte vy i ona, nemluvě o jistém nezanedbatelném druhu postupného posilování, který s ní absolvujete. Jednou z důležitých věcí, na které je však třeba nezapomenout, je prostý fakt, že posun hadí kůže po holé lidské je pro hada podstatně namáhavější. U malého hada to tolik nevadí. Velký had tento ztížený posun kompenzuje silou, kterou jej překonává. Má jí celkem dost a proto je třeba si dávat pozor.

 Od krajty není zlým úmyslem, když ovinutá kolem krku sevře. Ona se jen chce někam posunout a protože předek smyčky už jede a konec nikoliv, utahuje. Pokud chovatel propadne zmatku a snaží se rychle nebo prudce osvobodit, zbavuje vlastně krajtu opory, kterou ona v té nestabilní poloze na pohybujícím se člověku získala.
Proto (a ne proto, že bude škrtit vždy, kdykoliv dostane příležitost) je třeba krajtu na krku hlídat, poskytovat jí rukama dostatek opory a pocit bezpečí, včas uvolňovat a pokud možno ji nechat posunovat po látce oblečení.

 Na tomto principu byla ostatně založena známá cirkusová atrakce "Souboj s hadem": Přinesou krajtu a nesou ji přitom za ocas a hlavu. Pro ni je to stejné, jako by vás někdo držel za jednu nohu hlavou dolů! Had musí cítit ve vás podporu a jistotu, nesmí se bát, že bude někam nesen, strkán, věšen! Položí ji klečícímu dobrovolníkovi středem těla zezadu na krk. Krajta konečně cítí oporu - a tou je krk dobrovolníka. Rychle se chytit! Ale co to? Opora se snaží vykroutit a zase budu v nejistotě! To nemohu dopustit! Musím se držet! Dobrovolníkovy tepny úpí, nakonec se vzdává, dva přinašeči krajtu přemáhají a odnášejí. Konec produkce. Jak prostá je obrana: zdánlivě nelogicky roztáhnout ruce. Místo jednoho kulatého nestabilního úchytu má náhle krajta dva metry relativní roviny a hlavně se má kde dál chytit. Ihned povolí a uvítá větší plochu.

 Zásadní a na první pohled patrné rozdíly v pohybu, kdy krajta (ale i jiní škrtiči) svírá jenom proto, že se někam pohybuje a kdy skutečně škrtí

Pomocí této znalosti můžete ode dneška naprosto spolehlivě odhalit na první pohled, co se vlastně děje ve všech filmových "soubojích s hady":

 Krajta ani žádný jiný škrtič není zvíře zákeřné. Řídí se zkušenostmi, které v životě získala, a to zejména jako malá. Pokud získá v dětství s lidmi zkušenost, že člověk není ani kořist, ani nepřítel, může se dokonce na kontakt s člověkem těšit, rozhodně ale nebude reagovat stresem nebo agresí. Záleží zejména na chovateli.


! Co když ale opravdu zaútočí a zakousne se?

 Nehody podobného typu se opravdu stávají. Máte-li se dostávat do bezprostředního kontaktu s velkým, silným škrtičem, zvířetem, které špatně vidí a řídí se nejprve instinkty a pak teprve zkušenostmi, není podobná nehoda vyloučena. Byl bych špatným průvodcem v doupěti, kdybych vás před podobným případem nevaroval a nepředal vám své poznatky i v tomto směru. Proto i tón této statě bude vážný a čtení není pro slabé povahy.
 Ale pro pořádek - za celou dobu, co hady chovám, se mi podobná příhoda přihodila jen třikrát a ve všech případech jsem si to zavinil sám nedomyšlením možných souvislostí při manipulaci.

 Především si myslím, že podobnou zkušenost by měl povinně získat každý chovatel velkých krajt. Při takové události hraje totiž velkou roli stres a překvapení chovatele. Ani jedna z těchto věcí není dobrým rádcem a jedině zkušenost, získaná v podobné situaci, vám pomůže ji úspěšně zvládnout. Je to něco jako škola smyku v autoškole. Nejde jen o to umět jezdit, jde o to neztratit kontrolu nad vozidlem v nezvladatelné situaci. Mně osobně dnes kousnutí škrtiče vadí mnohem méně než např. od psa nebo kočky. I rozsáhlá rána po velmi pevném a důkladném zakousnutí velkými čelistmi se totiž hojí velmi rychle, bez následků a beze stop, pokud se ovšem nesnažíte vyrvat končetinu za každou cenu. Připravte se ale na to, že alespoň ze začátku po vyproštění zakousnutých zubů bude rána hodně krvácet.

 Nejvyšší pravděpodobnost útoku je při vstupu do terária, kdy si vás had může splést s kořistí. To je také hlavní důvod, proč není dobré nechat krajtu trvale volně pobývat v celém bytě. Začala by jej celý považovat za svůj prostor a vy byste museli vždy vědět, kde přesně je, abyste se v její blízkosti z důvodu tohoto omylu pohybovali opatrně. Procházky klidně, kdykoliv a libovolně dlouho, to uvítá a budou ji bavit, ale pak hezky zpátky do svého terária! Je na vás jako chovateli zajistit, aby se během procházky krajta nedostala do kontaktu s případnou kořistí nebo jejím pachem. Pokud krajta bydlí v teráriu a ven chodí jen pod vaší kontrolou, nebudete s tím mít problém.
Pro první kontakt se zvířetem znovu doporučuji tyčku nebo např. silnou rukavici, zejména pokud je zvíře čilé a sleduje vás se zvýšeným zájmem. Určitě se vás po vašem vstupu nebude chtít zeptat na zdraví! Po zjištění, co za nechutný předmět k ní strkáte, zapomene na lov a stane se mírně pasívní čili svolná k manipulaci.

 Připraveni? Dobrá, tak se na to podíváme trochu podrobněji.

 Nikdo z vás, jak doufám, není takový šílenec, aby do terária jako první strkal hlavu! Pro podobný případ jsou všechny další rady zbytečné. Budu tedy raději předpokládat standardní útok na ruku.
 Útok je bleskurychlý. Nepočítejte s tím, že stihnete uhnout a dokonce to ani není žádoucí. Krajta totiž očekává odpor a pokud se pokusíte zasaženou končetinu vytrhnout (což se vám stejně nemůže podařit vzhledem ke zpět zahnutým zubům a stisku čelistí), odstartujete ovíjecí a škrtící reflexy. Tím si ovšem koledujete o další potíže.

 Takže tu máme dejme tomu pětimetrovou krajtu, zakouslou do vaší ruky. V té chvíli se nejprve pokuste o "smírné řešení": vtiskněte jí ruku ještě hlouběji do tlamy a zároveň ji uchopte druhou rukou kolem krku hned za hlavou. Pokud nemá extrémní zájem právě o vás, stisk čelistí uvolní a vy se můžete pokusit ruku opatrně vyprostit. Opatrně z mnoha důvodů a jedním z nejpodstatnějších je to, abyste v krajtě neobnovili lovecký reflex. Krvácení zatím nechte být a nejprve zajistěte zvíře v teráriu.

 Nepomohlo to a krajta se naopak začíná ovíjet? Tak to je horší. Tohle bude chvíli trvat a bude to vyžadovat velkou obezřetnost a obratnost, v žádném případě však ne zmatek a paniku! Především si nesmíte nechat ovinout obě ruce. Máte jen je, zatímco krajta může používat celé své tělo, kteroukoliv část. Tím je ve výhodě. Na rozdíl od výše uvedeného tvrzení, že "od krajty není zlým úmyslem, když ovinutá kolem krku sevře ...", které platí během mazlení, další místo, které si v žádném případě během útoku nesmíte nechat ovinout, je právě krk. Po stisku krčních tepen už vám zbývá nejvýš několik desítek vteřin do ztráty vědomí. Je to vaše nejzranitelnější místo! Škrtič se v anatomii velmi dobře vyzná, takže počítejte s tím, že od první smyčky, kterou si kontroluje svou hlavu s chycenou končetinou, velmi rychle pojede tělem podél končetiny k trupu a pak právě ke krku, aby se kolem něj ovinul. Tímto způsobem je schopen udolávat i mnohem větší kořist, než by se zdálo možné. Způsob pohybu a princip útoku na velkou kořist je dobře vidět na tomto videu.

 Pro tuto chvíli se musíte přestat zabývat hlavou krajty a pomocí druhé, volné ruky všemožně bránit ovinutí, např. tlačením těla krajty k zemi, abyste ji mohli přitisknout nohama. Vyhledávejte překážky, o které byste mohli ovíjení zarazit, např. roh terária nebo stolu, dobré jsou dveře (vzpomeňte, jaký uzávěr jsem radil při konstrukci terária pro krajtu), jimiž můžete od sebe oddělit zbytek krajty, aby nemohla tvořit další závity. Každý další závit znásobí sílu těch předchozích. Lehké předměty jako židle nebo věšáky jsou neúčinné. Musíte použít cokoliv, co je připevněno a vydrží váhu vás i krajty. Mechanický protiútok např. ranami o překážky nemá smysl. Hadi mají velmi nízký práh bolestivosti, který je v okamžiku útoku ještě potlačen. Útok musíte přemoci protisílou a chytrostí. Zároveň určitě nechcete svému zvířeti zbytečně ublížit. Pokud se budete aktivně bránit a nenecháte se pasivně ovinout, máte velkou šanci se ubránit a vyprostit. Krajtu také boj a neúspěšné pokusy o ovinutí unaví.

 Nezvládli jste to a ovinula vás kolem hrudníku nebo dokonce krku? To je s výše popsanými dovednostmi hodně nepravděpodobná varianta, ale může nastat, i když to píši nerad. V tuto chvíli, pokud útok stále trvá, už vám jde o život. Budete potřebovat hodně síly k dýchání. Krajta je ve výhodě a bude vás už jen pevně svírat libovolně dlouhou dobu. Uvolněte nohy, pokud jste na krajtě klečeli. Musíte se za každou cenu postavit i za cenu ovinutí dalších smyček, abyste se mohli pohybovat a dostat se např. k vodě nebo alkoholu, který krajtě nalijete na hlavu. Vás to bude pálit, ale mělo by to pomoci, stejně jako studená voda. Pokud jste do této chvíle neměli u sebe pomocníka, je nejvyšší čas přivolat pomoc. Na policii nebo zdravotníky ale nespoléhejte, včas asi nepřijedou. Pokud však ano, hada nejspíš zabijí. Pokud nepřijedou včas, událost bude jen nepříjemně medializována. To vám už nepomůže, ale nám ostatním chovatelům velmi uškodí.

 Je hodně faktorů, které celou událost a váš souboj mohou významně ovlivnit a není zde prostor všechny vystihnout. Z výše uvedeného popisu je ale myslím patrno, že se škrtičem velkým přes čtyři metry a váze přes 30 kg byste neměli manipulovat sami a pokud ano, tak jen za přísných bezpečnostních pravidel. Je to zvíře, které má dost síly na to, aby vás přemohlo.
 I přes to vše ale není nebezpečnější než kůň, pes nebo dokonce elektřina v zásuvce. Když porušíte některou z bezpečnostních zásad pro práci s elektrickým proudem, následkem může být také smrt. Zakážeme proto elektřinu? Všechno je jen věcí náhody a nešťastných shod okolností, které provázejí každou mimořádnou událost. Poté, co vás krajta kousne, nemusí následovat vše, co jsem zde popsal. Je to dokonce velmi nepravděpodobné. Krajta by sama měla přijít na to, že jste pro ni příliš velká kořist a útok přeruší. Pro to, aby pokračovala až do konce, musí mít nějaký opravdu dobrý důvod:

 Také jste si všimli, co všechno z toho můžete ovlivnit jako chovatel?

 Tato událost bude pro ni ale v každém případě velmi stresující. Vás by to ale nemělo odradit. Nechte ji několik dnů v klidu, ale pak opět obnovte normální režim v teráriu včetně procházek. Návrat k normálu bude prospěšný pro vás oba.


Současnost

 Pokud jste dočetli až sem, vězte, že jste se dostali se mnou až do současnosti. V této chvíli už máte, jak doufám, dobrou představu, jestli právě krajta tmavá je ten pravý mazlík pro vás. Záměrně jsem vynechal většinu odborných termínů, záměrně jsem se nevěnoval např. podrobnostem sexuálního života a rozmnožování, protože:

POZOR! Bývá to tak už málokdy, ale úředníci udělají nám chovatelům i radost! Kontroverzní vyhláška 75/1996 (vydaná ministerstvem zemědělství) stanovující nebezpečné druhy zvířat, byla konečně inovována vyhláškou 411/2008, kde byla zcela vyjmuta povinnost registrace nejedovatých hadů nad tři metry! Chov ostatních zvířat povoluje na základě zákona č.246/1992 Sb., § 3, odst. h a § 13 odst. 3, 4 a vyplněné žádosti příslušná veterinární správa, ale všichni velcí škrtiči byli z této povinnosti vyjmuti.
 Se vstupem České republiky do EU navíc došlo k dalším poměrně podstatným změnám v legislativě.

 Zejména proto, abych vás jako budoucí chovatele připravil na to, jak své krajtě zajistit co nejlepší podmínky pro život a přitom jste se nedostali do zbytečného rozporu se zákonem a také proto, abyste chovali své zvíře v těch nejlepších možných podmínkách a měli z něj radost, jsem vytvořil tyto stránky. Nyní už víte, co vás čeká, rozhodnete-li se pro krajtu. Budu rád, když se od vás dovím, co vám na mých stránkách chybělo nebo zda jste se na základě mých informací pro chov rozhodli.


Nyní je to již   jen na vás.

Enjoy!!

 

  iFAUNA - internetový server pro chovatele

© Daimon