Bude nové terárium

 Tak nám to pěkně poporostlo a do nouzového terária se krajta skládá čím dál pracněji. Ne že by jí to zas tolik vadilo - v malém prostoru je docela spokojená, odpovídá to totiž jejímu naturelu. Zalézt do co nejmenšího prostoru, schovat se, skrýt. Pokud ji budeme často vyndavat, zase jí malý prostor tolik vadit nebude. Ale přece jen - čas pracuje proti nám. Jak jsem již dříve podotkl, velcí hadi zprvu nesmírně rychle rostou. S přibývajícím věkem se však naštěstí jejich růst zpomaluje, ale nikdy se úplně nezastaví. Krajta tmavá může při dobrém krmení dosahnout třímetrové délky už za 2 - 2,5 roku a hmotnost může překročit i 20 kg. Omezováním potravy se sice dá růst přibrzdit, ale z hada se pak většinou stane věčně hladový, popudlivý a agresívní tvor. Tudy proto cesta nevede.

 Všeobecně se doporučuje terárium o délce rovnající se alespoň polovině délky hada, někteří chovatelé uvádějí plochu dna terária ve čtverečních cm s tím, že zhruba na 1 dm délky hada by mělo připadnout asi 250 cm čtverečních prostoru. Tyto výpočty se považují za minimální, samozřejmě že čím větší, tím lepší. Vzhledem k velikosti dospělé krajty tmavé ( až 6 m i více ) by byla např. dvoumetrová délka terária pro dospělého hada opravdu nedostatečná, ale v normalizované velikosti panelákových místností lze zbudovat větší jen velmi těžko.

Máme tedy v podstatě dvě možnosti:

* vytvoříme terárium z jedné celé místnosti, event. přepažením části místnosti, což je řešení velkorysé a dobré za předpokladu, že si podobné řešení můžeme dovolit

* postavíme terárium na míry, maximálně možné s ohledem na průchodnost dveřmi, vzdálenost stěn atp., které bude řešeno celé jako "úkrytové místo".

 K první možnosti snad jen tolik - kdo tuto možnost má, má vyhráno. Důležité je jen to, aby se povedlo zajistit této přepažené části bezprůvanové větrání, přiměřenou vlhkost, vodní nádrž, není špatné zajistit alespoň sezónně přístup slunečního světla, vodoizolaci podkladu a další "drobnosti" zmíněné později. Pokud budeme stavět terárium tímto způsobem, byla by škoda využít jej jen pro jednu krajtu - ačkoliv taková, jako na tomto obrázku, by jej jistě využila sama. Útěchou budoucímu chovateli budiž fakt, že tato krajta je ve své velikosti rekordmanem a v českých poměrech této velikosti skutečně nedosahuje - snad jedině v případě, že by ji chovatel krmil nepřiměřeně často.

Je ale dobře patrné a stojí za pozornost, že majitel se ani takhle velkého zvířete nebojí.

 V podstatě stavitel takového terária se může podstatně směleji rozmáchnout, ALE - díky tomu bude takové terárium i podstatně náročnější na tzv. provozní náklady. Tepelná izolace, údržba, samotné vytápění, které se už neobejde bez termostatu, osvětlení, to vše v podmínkách zděné stavby bude náročnější. Ovšem efekt za to stojí. Doporučuji jít si omrknout několik zoologických zahrad a jejich způsoby řešení - nejsou vždy ideální, ale dá se najít kompromis. Terárium na snímku má polystyrenové stropní desky, dřevěné obložení stěn, omyvatelnou podlahu a jako vstup slouží běžné dveře, otevírané ovšem zásadně ven.

 Protože však se stavbou zděného terária z části místnosti nemám osobní zkušenosti, budu se dále věnovat pouze "klasickým" teráriím.


Základní kriteria

 Krajta tmavá, ačkoliv umí šplhat, dělá to v zásadě na rozdíl od hroznýšů a krajt mřížkovaných celkem nerada a musí mít pro toto konání nějakou motivaci, např. hon na kořist, hledání tepla nebo průzkum nového terénu. Jinak je to had líný a v teráriu není příliš aktivní. Samorost pro krajtu není bezpodmínečně nutný a čím bude krajta větší, tím méně na něj bude šplhat, vědoma si své váhy. Pro dospělou krajtu by stejně musel mít v průměru alespoň 15 cm. Místo něj krajtě uděláme větší radost např. pohodlnou a bezpečnou posedovou policí, vyvýšenou nad základní podlahovou plochu terária. Výška terária (což je s ohledem na nutnost topení dost rozhodující faktor) proto nemusí být nijak závratná - a to je docela dobrá zpráva pro stavitele.

 Z toho ovšem vyplývá, že krajta tmavá není zdaleka tak náročná na prostor, jak se ledaskde uvádí, ale za jednoho důležitého předpokladu: chovatel se s ní musí zabývat. Pokud terárium zůstane jejím doupětem, místem, kde jí, vyměšuje, spí, odpočívá (což dělá většinu dne), event. se množí a následně sedí na vejcích, pak se spokojí i s podstatně menším prostorem.

 Pokud se tedy nebude nudit a bude chodit "na procházky" - za předpokladu dozoru ovšem - bude zcela spokojená i v teráriu, které se vejde (a projde dveřmi) normálního panelákového pokoje. Toto však platí a může fungovat jen u mimořádně klidného zvířete, jakým bezpochyby krajta tmavá s dobrým zacházením od mala je. U ostatních z "velké pětky" škrtičů už není tento předpoklad zdaleka jistý, ačkoliv výjimky jsou i zde. Prvním kriteriem tedy musí být skutečná péče o zvíře od mala, jak jsem zmínil hned na začátku, jinak nemá smysl chtít mít krajtu v tak malém prostoru, jako jsou české paneláky!

 Umístění - Než se pustíme do stavby, měli bychom mít jasno i v tom, kde bude terárium stát, abychom si navrhli i případné elektrické nebo vodní přípojky. Místo by mělo být voleno tak, aby do něj nedopadalo přímé sluneční světlo, ale aby okno bylo v dohledu. Bude-li terárium u okna, bude třeba neustále hlídat teplotu a hrozí i vznik plísní mezi stěnou bytu a zadní stěnou terária. Bude-li stěna bytu stěnou venkovní, bude v zimě prochládat a toto prochládání se promítne i do mikroklima terária. Ideální umístění by proto mělo být u některé vnitřní zdi bytu.

 Odolnost - krajty si pevnost své ubikace čas od času zkouší - zapřou se mezi stěnami a zkusí je od sebe o kousek roztáhnout. Jen tak - aby měly víc místa. Najdou-li viklavé, nepevné místo, zkouší to zejména tam. Rozhodně tedy pro dospělou krajtu nebude stačit terárium lepené. Jedním důvodem je pevnost samonosné skleněné konstrukce s největším rozměrem dva metry - muselo by se použít podstatně silnější (a tedy výrazně dražší) sklo. Veškeré úpravy uvnitř včetně elektrické výstroje, dveří a vody jsou buď provedeny ihned, nebo už nikdy.

Materiál - tím jsme se dostali k tomu hlavnímu. Musí to být pevné, ale hezké. Nesmí to být studené a mělo by to izolovat. Musí se to dobře udržovat. Musí to dlouho vydržet:

 Dá se říci, že tu vzniká opět neřešitelné dilema. Jaký materiál tedy bude vyhovovat všem kriteriím?


Kombinujeme

 Jako nejlepší, cenově nejdostupnější a nejefektivnější mohu doporučit kombinaci všech materiálů s tím, že každý dodá to dobré a negativní vlastnost potlačíme. Není to sice nijak převratná myšlenka, ale ve svém důsledku zajistí maximální efekt.

 Nosná kostra z jeklů tvaru L o straně cca 4 cm zajistí dostatečnou pevnost ve všech směrech. Hloubka a výška nesmí přesáhnout rozměr dveří, kterými bude terárium procházet na své budoucí místo, protože nepředpokládám, že byste si jej chtěli svařovat v obýváku. Šířka pak tolik, kolik dovolí nákladní výtah nebo schody. Slyšel jsem sice o případu, kdy si lidé objednali do paneláku terárium na aligátory, které bylo nutno do bytu dostat vyndaným oknem obýváku za použití jeřábu, ale uznejte sami - nebudí to trošku pozornost?
 Kolmé stojny zároveň zajistí dostatečnou diferenci od podlahy. V tomto případě je to 40 cm. Chlad při větrání se už do terária nedostane a manipulace s krajtou je výrazně pohodlnější. Vzniká prostor na odložení spousty věcí dole i nahoře a (což je důležitější) na instalaci odpadního potrubí nebo v nejhorším případě kbelíku.
 Hned v prvopočátku musíme vyřešit i bezpečné zavírání a bezprůvanové větrání. Veškeré odklopné nebo posuvné vynálezy se dříve či později stanou překážkou. Manipulace musí být co nejjednodušší a také tichá - třeba proto, aby se zvíře zbytečně neplašilo při každém rachocení zámku.
 A proto dveře! Měly by být co nejširší, zásadně jednokřídlé kvůli snadnější manipulaci, otevírané tak, aby přístup byl ze vzdálenější části než je odpočinkové místo zvířete. V době krmení neocenitelné. V tomto případě je šířka dveří 70 cm. Kolem dveří na všech stranách zůstává 2-3 mm štěrbina, kudy velmi mírně proudí vzduch, aby ohřátý horní větrací mřížkou terárium opouštěl. Tím je zajištěno stálé, ale mírné větrání. Ve spodní části dveře musí být výš, aby se nevysypával podklad. Naspodu pod dveřmi je proto skleněná výplň. Na zavírání jsou použity běžné okenní kličky - jejich přesným umístěním lze dosáhnout naprosto pevného, rychlého a přitom bezpečného uzavření bez sebemenší vůle. Klidně by ovšem bylo možno použít i jakýkoliv běžný vložkový zámek.

 Při nátěru postupujeme obdobně jako při ochraně auta - dvě až tři vrstvy antikorozní základové barvy. Navrch se mi velmi osvědčila barva typu Hammerite, tvořící silnou, ale stále mírně elastickou vrstvu. Rám vypadá, jako by byl potažen umělou hmotou.

 Říkal jsem, že dřevo rozesychá a má v sobě spáry? Toto neplatí o laminované dřevotřísce! Po svých zkušenostech mohu sdělit možná poněkud překvapující zjištění: pokud nemá narušen povrch, snese jakoukoliv vlhkost. Z čeho jiného jsou např. desky kuchyňských linek? Tam se používá jen o něco silnější lamino z důvodu poškození nožem! Po změření vám výplňové desky požadovaných rozměrů bez problémů nařežou v jakékoliv prodejně dřeva.
 Laminovaná dřevotříska navíc zůstává na povrchu teplá, čili celkem spolehlivě se stává i tepelnou izolací. Nejde jen o izolaci vnitřku - teplý povrch zadní stěny vyhřáté zevnitř by mohl kupř. způsobovat srážení vlhkosti na chladnější bytové stěně.
 Pro snadnější manipulaci s materiálem při osazování tak velkého terária a z důvodu budoucí pevnosti doporučuji tento postup:
nejprve dno, pak zboku zasunout zadní stěnu, ponechat šikmo tak, aby hořejšek byl vpředu, na ni nasunout strop, zdvihnout strop a zaklapnout zadní stěnu. Nakonec zasadíme boky.


Už se to rýsuje!

 Nyní máme před sebou už budoucí podobu terária. Je v podstatě lhostejno, zda jeden bok ponecháme průhledný (oba bychom neměli nechat průhledné kvůli iluzi rohu), to záleží na každého úvaze. Podoba je vizuální, ale pro potřeby našeho mazlíka zatím ještě stále nedostatečná. Teráriu chybí ještě mnoho věcí!

 Nyní bychom především měli ponechat stavbě trochu času na odpočinek. Sobě bychom asi nemuseli, jelikož nás určitě žene tvůrčí nadšení a nedočkavost, aby se náš mazlík, krčící se už v hodně stísněném prostoru, mohl konečně volně rozvinout. Ale nátěry a čerstvě uříznuté desky je třeba nechat vyčichnout!

 Pokud ho nerozbijeme kladivem, je prakticky nezničitelné. Pokryjeme-li s ním boky námi vybraného vzoru lamina do výše, kde se náš mazlík bude běžně pohybovat, nedojde ani k jeho poškození. V kombinaci se sklenářským silikonem tedy do vnitřku železem vyztužené, dřevem vyložené skříně vestavíme vodovzdornou nádrž - vpravo detail s bazénem, dole na dalším snímku zbytek plochy.

 Před položením dna však nesmíme zapomenout udělat do skla díru v místě, kam později umístíme výlevku bazénu. Tato část je v tomto případě umístěna na pravé straně v pohledu zepředu. Rozměr bazénu využívá plnou hloubku terária, výšku vestavěné skleněné nádrže - zde 30 cm a šířku od dveří ke stěně - tedy docela slušně velké akvárium.

 Na tuto část práce se vyplatí pozvat si zkušeného sklenáře - zatěsnění celku je důležité a proto by mělo být provedeno hned napoprvé dokonale. Poté, co jsme hotovi, je třeba silikonem zatěsnit všechny spáry a kontaktní místa ve všech hranách lamina a také na horních okrajích vestavěné skleněné nádrže.

 Po zalepení a zatěsnění celé nádrže a vlepení výlevky (vpravo u ocasu), na kterou použijeme standardní instalatérskou součást kvůli snadnějšímu napojování odpadu, je bazén připraven k použití.
 Napouštění bazénu je ideální, lze-li se napojit přímo na vodovodní síť. V takovém případě (po vyvrtání průchodu boční stěnou nad sklem) pomocí ozdobných krycích misek pod vodovodní baterii zatěsníme průchod a elastickou "flexkou" (opletenou pohyblivou hadicí) napojíme přívod na kohoutek. Uvnitř terária je vhodné vést vodu kouskem měkké zahradní hadice až ke dnu, aby se natékající voda nerozstřikovala po stěnách.
 Pokud nemáme možnost přímého napouštění tímto způsobem, lze vodu k teráriu přivést téměř neviditelně např. obyčejnou vzduchovací hadičkou akvária. Doba natékání se sice úměrně prodlužuje, ale pokud nezapomeneme (vyplatí se spustit např. minutku!), voda je tam, kde ji chceme mít.

 Vodu v bazénu nikdy nenapouštíme víc než do třetiny výšky bočních stěn - dospělá krajta ji i tak vytlačí až k hornímu okraji!

 Pro stanovení měřítka: zde vyfotografovaná krajta měla v tu dobu tři metry (věk dva roky) - bazén vypadá ještě zbytečně velký. To se však dalo čekat. Ale velký není. Spíš naopak - je to jen taktak.


Finále

 Studenokrevný tvor potřebuje zahřívat - to je jisté. Ale měl by mít sám možnost volby, tedy kdy a kde se chce nebo nechce zahřívat. Pokud tuto volbu mít nebude, zchoulostiví, stane se nervózním nebo onemocní. Zbytečné přetápění terária také "leze do peněz", mimo jiné i proto, že krajta bude rychle trávit, bude mít častěji hlad a vyroste do větší velikosti. Než tedy vytápět terárium jako celek, je lepší zvolit jedno či více lokálních topidel.

 Na obrázku je také dobře patrný topný kámen - k dostání na většině teraristických burz nebo u odborníků. Netřeba příliš vybírat - vemte ten největší, který bude v nabídce. I tak bude malý. Tento kámen snese i polití vodou. Jeho příkon je kolem 18W a na povrchu vytváří stálou kontaktní teplotu kolem 30 st. Nikdy se nevypíná, mimo jiné i proto, že se zahřívá velmi pomalu a této teploty dosáhne za dvě až tři hodiny. Tento zdroj tepla má proto zvíře kdykoliv k dispozici. Na obrázku je i dobře patrná poloha zvířete spokojeného s celkovou teplotou: prohřívá si pouze oblast srdce a plic, odkud zahřátou, okysličenou krev rozvádí do zbytku těla. To jí někdy zcela stačí. Jako trvalý a hlavní zdroj by to však bylo málo.

 Jako hlavní zdroj tepla (pro někoho možná kupodivu) rozhodně nedoporučuji žárovku. Je neekonomická, často praská, její lokální sálání může hada i ohrozit (např. má-li možnost se kolem ní v noci omotat a ráno se o ni spálí) a stejně neposkytuje všechny optimální složky světla, jaké by měly být. Hezčí, úspornější a zdravější je jako osvětlení si pořídit speciální teraristickou zářivku (pod názvem ReptiGlo k dostání praticky v každé akvaristice nebo na burzách), která složením svého světla s mírným podílem UV podporuje zdravý vývoj zvířete. Také její životnost je extrémní - při každodenním svícení vydrží dva až tři roky! Spotřeba té nejdelší - 120 cm dlouhé? 40W! Jen její cena může být pro někoho šokující - současná (nejlevnější) cena na burze je 750 Kč. Kvalitní a originální ReptiGlo je totiž "Made in Japan". Pro tuto zářivku zakoupíme běžné zářivkové svítidlo s krytem nebo bez krytu - důležité je zejména to, aby provoz svítidla byl naprosto tichý. Celodenní bzučení zářivkového transformátoru by na zvíře, vnímající především vibrace, mělo velmi negativní vliv!

 Do průčelí před zářivku je vhodné umístit stínítko ze stejného materiálu jako zbytek stěn, aby na pozorovatele nedopadalo její světlo a měl tak nerušený výhled na prosvětlené terárium. Já jsem jej řešil 10 cm vysokou příčkou, uchycenou do stropu. Na nezakrytou zářivku však z důvodu bezpečnosti doporučuji dát ještě alespoň ochranný plastový kryt, lepší však je celé svítidlo zakrýt mřížkou, rovněž skrytou za stínítkem, protože had se zejména při nočním šmejdění bude kolem světla plazit - bez ohledu na to, že je na stropě. Bude se snažit se o těleso zachytit, čímž by jej mohl poškodit nebo v krajním případě i zářivku svým tlakem a vahou rozbít!

 Vyhřívacím místem krajty budiž topná deska. Topný kabel Deviflex se silikonovou izolací propletený v plastové síťce je k dostání na většině burz nebo u odborníků. Jeho dlouhý a bezporuchový provoz jej přímo předurčuje k pevné vestavbě. Poslední cena na burze, kdy jsem jej kupoval já, byla 280 Kč. Nejstarší topný kabel mi přitom slouží bez sebemenší poruchy už 12 let!

 Topná deska vypadá takto: dvě stejná skla 6mm se stejnou distancí, mezi nimi na odrazné azbestohliníkové folii položen Deviflex, shora kryto dekorační rohoží z proutí. Elektrický přívod není vidět, výstup mezi skly přímo stěnou ven. Záměrně je nezatěsněný, takže po vypnutí a vychladnutí se otvorem po kabelu nasává do vnitřního prostoru suchý vzduch zvenčí. Ráno jej teplo rozpínáním opět část vytlačí - uvnitř tedy zůstává sucho! Na povrchu skla je stálá kontaktní teplota do 34 st. s chladnějšími místy, spotřeba 30W. Pokud na této desce krajta neleží, sálá deska do prostoru a ohřívá vnitřek terária.

 Deska sama má mírný sklon do středu terária - z důvodu lepší údržby a čištění. Kolem ní je okraj chránící laminát proti otěru a na snímku je i dobře patrné zatěsnění rohových spár i horních okrajů samotných skel. Do vrchních rohů terária umístíme umělou květinku - živou by nám krajta uválela a stejně by ji neocenila - a v podstatě jsme hotovi. Po zkušenostech se svými krajtami mohu totiž jen doporučit místo pracného aranžmá z podkladu volit něco "popínavého", co "roste" odshora a splývá po stěně. Jednak je to mimo běžný akční rádius hada a protože splývavé výhonky uhýbají, had k nim nemá důvěru a nešplhá po nich!

 Termostat? V paneláku zbytečnost! Teplota přes den v teráriu kolísá od 25 do 29 st., což by se zdálo málo, ale krajta má lokální vyhřívací místa podle libosti. Asi nejvíc proto překvapí, že je využívá jen částečně a někdy vůbec ne! V noci pak teplota nikdy nepoklesne pod úroveň danou vytápěním domu jako celku. Doporučuji však spínací hodiny, na kterých se topná folie zapíná spolu s osvětlením v pravidelném cyklu i bez naší přítomnosti. Kámen necháme hřát stále - bude-li krajtě v noci zima, sama si na něj vleze.

 V celkových nákladech za elektřinu jsme tedy přes den někde kolem 90W (kámen, folie, zářivka), v noci 18W (kámen). Trochu si zanásobíme:
Na spotřebování 1 kWh, která stojí cca 3,50 Kč, potřebujeme 12 hodin denního svícení, což je cyklus, který bychom měli dodržet. Další 3,50 (1 kWh) pak za čtyři noci spotřebuje topný kámen. Čili při třicetidenním měsíci zaplatíme za provoz 105 Kč (3,50 x 30) za denní a 26 Kč (30 / 4 x 3,50) za noční provoz. Za tak velké terárium jde o opravdu směšné náklady!


Z důvodu rychlejšího načítání stran dále v četbě pokračujte v kapitolce

Pozorování nálad

 

  iFAUNA - internetový server pro chovatele

© Daimon