Nemoci a potíže růstu

 Tak jako každý jiný živý tvor, i krajta může onemocnět. Za spoustou různých onemocnění však je možno často vysledovat nedostatečnou či chybnou péči samotného teraristy. Vyjmenujme alespoň několik z těch nejtypičtějších:

 Podkožní parazité (mites) - nejčastěji k nim krajta přijde od kořisti s pochybným původem, např. odchytem volně žijících zvířat, ale i z venkovských chovů. Lehce se také může stát, že si krajtu jako nový přírůstek do rodiny s těmito parazity už přinesete. Pokud už máte jiné hady, lehce a velmi snadno si můžete zamořit celý chov! Z tohoto důvodu byste krajtu měli držet po určitou (nejméně dva měsíce) dobu v karanténě, která představuje především důsledné oddělení od stávajícího chovu pokud možno i v jiné místnosti s důsledným oddělováním manipulace s ní a dalšími plazy.
  Je to opravdu mimořádně úporná záležitost, která postihla i mne, když jsem použil potkany z neprověřeného chovu. Zvítězil jsem nad ní několikanásobnou kombinací výměny substrátu za papírové utěrky, mechanickým vybíráním parazitů z oblasti spodní čelisti a kolem očí, kde jsou šupiny nejhlubší, koupelemi krajty v Orthosanu, postřikem 1% Arpalitem terária i krajty a nakonec preventivní desinfekcí substrátu Hypermanganem. Divím se nejvíc tomu, že to krajta všechno přežila, i když se špatně svlékla zřejmě kvůli suchu a aplikaci Arpalitu. S parazity jsme bojovali dva měsíce, protože bylo třeba důsledně přetnout generační cyklus vývoje vajíček, která parazité nakladou do substrátu. Podrobnosti o boji lze najít v listárně.

 Nedostatečná preventivní desinfekce - koncentrace Hypermanganu v substrátu vychází ze zkušenosti babiček hospodyněk, které tímto roztokem jednou za čas zalévají květiny. Pokud to přežijí ony . . . ? Na celou dávku vody, potřebnou k rozpuštění tablety Lignocelu, použiji asi tak tři/čtyři zrnka Hypermanganu - jde tedy o velice slabý, růžově zabarvený roztok. Vezmeme-li v úvahu zanedbatelné množství Lignocelu, který had pozře při krmení, je jasné, že mu to nemůže uškodit. Vodu pije čistou z misky právě na rozdíl od hmyzu, který se v substrátu pokusí usídlit - pití z misky je totiž spojeno s rizikem utopení, které hmyz jen nerad riskuje. Další vlhčení je pak už pochopitelně čistou vodou. Koncentrace tak zůstává stabilní, brání zejména vzniku plísní a hub a pro parazitický hmyz se takto ošetřený podklad stává neobyvatelným.

 Nedostatek vitamínů - i přesto, že jsem se zmínil, že plazi si veškeré živiny syntetizují z potravy, zůstává celá jedna řada látek, které sice nejsou životně důležité, ale na zdraví hada mají významný vliv. O správném dávkování vitamínů a významu těchto látek pro konkrétní případ si přečtěte článek od specialisty na plazy MVDr. Vopršálka.

 Špatně svlečená kůže, která má za následek záněty, hnisavé plochy. Bude-li v teráriu příliš sucho, spolehlivě ke špatnému svlečení dojde. Proto je třeba v období svlékání vlhkost zvýšit. Vlhkost v teráriu se udržuje na mírně zvýšené úrovni, než je v okolním prostředí. Za optimální lze považovat (pro krajty) vlhkost kolísající kolem 50 - 60 % s výjimkou období kolem svlékání, kdy ji dočasně lze zvýšit až na 80 %.

 Vysoká vlhkost v teráriu však musí být jen přechodným jevem. Krajty totiž trpí poměrně často respiračními chorobami, které mohou při zanedbání přerůst až v tzv. hnilobu tlamy (stomatitis ulcerosa), což je pro ně velmi vážná a většinou smrtelná choroba. Jestliže se nepodaří zastavit potíže již v počátcích onemocnění běžnými desinfekčními prostředky, jako jsou Septonex, Jodová tinktura, Hypermangan, Trypaflavin apod., je nutné aplikovat antibiotika. Respirační choroby mohou vzniknout samozřejmě i samotným nachlazením, bakteriálními nebo různými virovými či plísňovými infekcemi. Trvale vysoká vlhkost spolu s vysokou teplotou v teráriu, která vznik a vývoj bakterií a plísní podporuje a kterou někteří teraristé udržují právě proto, aby se jejich zvíře tomuto onemocnění vyhnulo, jsou však přímo rizikovým faktorem pro výskyt této vážné nemoci. Proto by v budoucím velkém teráriu už vysoká vlhkost být trvale neměla. Krajta vyroste a dospěje a protože je sezónním živočichem, bude mít i období "zimního spánku" nebo "sucha". Zvýšení vlhkosti pak bude jen krátkodobé pro potřeby svlékání kůže.

Zvíře, vypadající takto, patří co nejrychleji k odbornému veterináři!


Krmení dravé zvěře

 Kdo je příliš útlocitný, komu vadí pohled na lovícího a krmícího se hada, ten by si jej neměl vůbec pořizovat. Hada totiž nikdy nedonutíte, aby s vámi povečeřel karbanátky nebo se zasytil zelným salátem. Had je však v ekosystému přírody důležitým prvkem - reguluje nadpočetné stavy drobných hlodavců, kteří by se jinak stali hotovou metlou zemského povrchu. Celý tvar jeho těla je přizpůsoben tomu, aby hlodavce dokázal sledovat až do jeho nory, kam se jinak nelze dostat a tam jej sežral třeba i s celou rodinkou. V některých "rozvojových" zemích jsou různí škrtiči dokonce běžnými členy domácnosti jako u nás psi, protože se starají právě o to, aby se tam nepřemnožili potkani, myši a další nepříjemní, ale častí příživníci lidských obydlí. Kdybychom mohli kupříkladu na sídlištích vypustit do kolektorových katakomb pár krajt, brzy bychom zřejmě měli po starostech s přemnoženými potkany!

 Je možné krmit hada mrtvou, rozmrazenou kořistí a také se to velmi často děje (pokud je k tomu had ochoten a naučen), ale nemělo by jít o výhradní způsob krmení. Nejde jen o ztrátu reflexů, ale i o úplnost a vyváženost jeho stravy. Kromě kořisti totiž hadovi stačí už jen čistá voda. Vše ostatní si musí syntetizovat a získat ze své kořisti! Jeho trávicí soustava proto patří k jednomu z divů přírody. Had totiž dokáže strávit naprosto vše, včetně kostí, drápů, zubů i srsti. Mladá krajta to navíc dokáže i velmi rychle - během týdne je připravena přijmout další potravu. Pokud ji ale nedostane, umí udělat další zázrak: její výkonný trávicí systém "ubere plyn". Ustane produkce trávicích šťáv, žaludek se stáhne, postupně dojde k úplnému vyprázdnění a had - klidně vydrží hladovět. Dospělé krajtí samice při svých mateřských povinnostech nežerou klidně i půl roku, aniž by to nějak podstatně ohrozilo jejich život.

 To se mi na krajtách líbí - ten neuvěřitelný přechod od absolutní nečinnosti v teráriu po aktivní šmejdění, když ji vyndám ven nebo k přímo agresivnímu lovu kořisti. Jednou jsem si to měřil: za 20 sekund po vložení sousta do terária už na něm visela namotaná, i když byl potkan na opačné straně terária!   

 Většinou si had dovede kořist chytit tak, aby jej nemohly ohrozit zejména u potkanů velmi nebezpečné zuby. Pokud ji však chytí špatně, může velmi snadno dojít k úrazu.    

 Různí ochránci přírody v této souvislosti zuřivě protestují: hadům by se měla dávat zásadně mrtvá kořist, aby prý netrpěla. Někdo toho potkana ale stejně musí předem zabít, ne? Krajta má ale potkana mrtvého i za půl minuty! Proč?

 Dřív se lidé domnívali, že had svou kořist rozdrtí. Že praskají žebra a vnitřní orgány. Ale princip zabití u škrtiče spočívá hlavně ve znemožnění se nadechnout a nabrat tak do plic nový vzduch. Při každém pokusu o výdech had svoje smyčky víc utáhne a brání tak v dalším nádechu. Kořist se dusí víc a víc. Tlak na hrudní koš je po chvíli už tak silný, že často dojde i k zastavení srdečního svalu! Co může být rychlejší?

ALE POZOR!

 Lovecký výpad velkého škrtiče je pro vás jako chovatele předkládajícího kořist
tím nejriskantnějším okamžikem!

 Vaše krajta se v tu chvíli řídí jen instinktem, který přebije všechny dosavadní návyky, kdy vás znala a bezpečně rozpoznávala. Používá zejména čich a pak také orgán, kterým registruje teplo kořisti. Očima zaznamenává hlavně pohyb. Pokud tedy cítí pach správné kořisti, vnímá teplo a vaše ruka je v "dostřelu", nebude váhat ani zlomek vteřiny! A pokud už kořist drží, nemůže čichat a svůj omyl tedy nepozná! Bude-li kořistí vaše ruka, klidně ji bude škrtit! Pokud by to byla jiná, zranitelnější část těla, můžete se snadno ocitnout ve velkém problému. Nakonec to pozná, ale pro vás může být příliš pozdě!

 Ochrana a prevence proti takové nehodě spočívá v několika zásadních principech, které je nutno dodržovat u všech velkých škrtičů:

 Porušení těchto principů, vede-li k nehodě s následkem vážného ublížení na zdraví, má vždy za následek nežádoucí a škodlivou popularizaci sdělovacími prostředky. Taková popularizace však poškozuje všechny teraristy bez rozdílu včetně těch, kteří se svým exotickým mazlem žijí bez problémů dlouhá léta!

 Kůže krajty je velmi roztažitelná stejně jako všechny vnitřní orgány. Při trávení dokonce nastává i přechodná fáze, ve které se objem potravy ještě zvětší! Krajta je navíc tvor při krmení nenasytný - dokud jí budete kořist předkládat, bude se cpát, i kdyby měla prasknout! Má to opět dáno geneticky: další kořist se může objevit až za dlouho a tak je třeba toho maximálně využít! Nejsou výjimkou případy, kdy krajta, která za svou kořistí byla nucena prolézt menším otvorem (např. otvorem v pletivu), se pak nedostala ven a byla proto chycena!

 Právě proto je tak snadné krajtu na rozdíl od jiných hadů překrmit. Následkem však (díky minimu pohybu v ideálních podmínkách zajištěných chovatelem) bude typická civilizační choroba - obezita! Není to sice smrtelná choroba, krajtě ale výrazně zkracuje život. To jako chovatel jistě nechcete dopustit, ne?

 Snadným způsobem, jak tomu zabránit, je vést si záznamy o všech událostech v životě vaší krajty, zejména o krmení, vyprazdňování a svlékání kůže. Záznamy by měly obsahovat i některé podrobnosti, jako je např. ochota žrát, aktivita, namáhavost polykání, záznam úrazu, dojde-li k němu, popis léčby, u svlékání pak popis kvality svlečené kůže. V případě, kdy je třeba si vzpomenout na nějakou událost třeba rok nazpět, stává se takový deník neocenitelnou pomůckou.


                   Dilema chovatele krajt aneb čím to mám krmit?

  Bohužel jemná kůže krajtě na rozdíl od hroznýšů nezaručuje dostatečnou ochranu proti prokousnutí, zejména od potkanů. Vzniká tu napohled neřešitelné dilema:

 Jedno řešení tu však je. Opatřete si speciální mrazák, kde budete potravu pro krajtu uchovávat ve zmrzlém stavu. Přináší to spoustu výhod, spojených se získáním většího množství hlodavců při výjezdu do vzdálenější oblasti nebo další vhodné potravy, získané příležitostně a v době mimo termín krmení. Tím se dostáváme zpět k ochráncům přírody, ale jen částečně - potrava z mrazáku by se neměla stát výhradním způsobem obživy vaší krajty, nicméně ošetření zmrazením má jednu podstatnou výhodu: zmrazení spolehlivě zlikviduje všechny nežádoucí parazity, kteří by se jinak mohli dostat na krajtu a jejich hubení je obtížné.

 Zmrzlou potravu však nesmíme dát studenokrevnému zvířeti nedostatečně rozmrazenou! Tím bychom mu mohli způsobit vážné problémy. Dala by se sice rozmrazit např. v mikrovlnce, ale není jistota, že potrava bude rozmrzlá a přitom ne horká. Nejosvědčenějším způsobem je podle mne vyjmutí potravy večer z mrazáku a v igelitové tašce do rána nechat pozvolna rozmrznout v umyvadle. Ráno pak na tašku napustit horkou vodu, nechat hodinu prohřát (v igelitové tašce zůstane potrava suchá) a možno podávat.
 Podání rozmrazené mrtvé potravy:
buď riskantnějším způsobem (použít kleště či rukavici) před čumák, imitovat pohyb a pustit, jakmile krajta potravu chytne, nebo položit potravu přes některou ze smyček, aby ji na sobě krajta cítila. Při tomto způsobu sice trvá déle, než se do potravy pustí, ale je relativně bezpečný. Krajta totiž v takovém případě většinou nepoužije lovecký výpad, ale pozvolna a důkladně si kořist očichá, uchopí a polkne.

Trávení je bezesporu namáhavá činnost. Názorně to dokládají výsledky výzkumu na hadech škrtičích. Mladá krajta dokáže spolknout kořist, která se váhou vyrovná hmotnosti jejího těla. Následně se v jejím těle rozpoutá metabolická bouře. Například spotřeba kyslíku stoupne na padesátinásobek. U savců se zvýší metabolismus srovnatelnou měrou, jen když podávají vrcholný fyzický výkon, například při velmi rychlém běhu. Z hlediska látkové výměny had několik dní sprintuje, i když se ani nehne. Rychle tomu ale přizpůsobí tělo. Během dvou dnů po spolknutí velké kořisti zvýší srdce hada hmotnost o 40%. Mohutnější srdeční svalovina snáze zajistí intenzivní oběh krve nutný pro dřinu spojenou s trávením obřího sousta.

 Dospělá krajta však naštěstí není tak náročný strávník, jak by se mohlo zdát. Jak jsem dříve podotkl, stráví naprosto vše. Pokud nebude od mala překrmována, bude správně nastartovaná s efektivním trávením, takže jí bude stačit např. jeden až dva králíci měsíčně. Při podzimním sezónním útlumu a přechodu na zimní spánek se pak může stát, že vydrží bez potravy klidně tři až čtyři měsíce! Ze zoologických zahrad jsou dokladovány dokonce případy několikaletého půstu!


Svlékání kůže

 Když se umažete, jdete se převléknout. Zvíře se srstí ji kromě průběžné stálé obnovy také na jaře a na podzim vymění celou. Had však svléká kůži. Činí tak pravidelně po celý život v cyklu zhruba dvou měsíců a zbavuje se tak poškození, nečistot, drobných parazitů atp.

 Jedním z obecně rozšířených omylů je, že had svlékne kůži celou, tedy včetně pigmentace (jůůů, budu mít kůži na kabelku!) a spodních vrstev. Ale jak je z obrázku patrno, jde o tzv. svlečku, velmi tenkou a křehkou vrstvičku, kopírující do nejmenších podrobností celý povrch hadího těla včetně očí. To, jak úspěšně se hadovi povede kůži svléknout, svědčí o jeho zdravotním stavu a celkové kondici. Naprostá většina hadů svlékne kůži v celku a nepotrhanou, jako punčochu. U krajt se však věc poněkud komplikuje tím, že jak jsem již zmínil, mají kůži velmi jemnou. Tudíž i tato svlečka je velmi jemná, a to i u dospělých jedinců. Proto je třeba při svlékání kůže zvýšit pozornost a případné zbytky sundat ručně, zejména z očí.

 Celý proces má několik částí. Nejprve začne had rychle ztrácet své jasné barvy a kůže během dvou dnů jakoby zestárne. Zároveň poklesne hadova aktivita. Od teď už není vhodné nabízet mu jakoukoliv kořist. Kůže dále matní, protože se pod svrchní vrstvičku vlévá podkožní voda. Mléčné zabarvení se dostává i do průhledné části kůže přes oči. Had nyní bude vidět velmi špatně a proto se uchyluje do ústraní. Další tři až pět dnů se bude svlečka oddělovat a pak se voda opět vstřebá. Nyní už had čeká jen na správný okamžik, až kůže bude natolik oddělena, aby ji mohl ideálně svléknout. Bude-li v této době prostředí v teráriu příliš suché, kůže přischne, bude se trhat a had ji nesvlékne. Nakonec nastává fáze svléknutí - většinou v noci, kdy je vlhkost vyšší než ve dne.

 Had začne špičkou tlamy otírat a hledat zvýšená nebo drsná místa na stěnách terária, podkladu nebo třeba samorostu. Oddělí kůži na horním okraji tlamy a postupně ji začíná třením o nerovnosti přetahovat zpátky přes hlavu a oči. Potom, když je kůže stažena až za koutky tlamy, stejným způsobem oddělí spodní čelist. Když má z kůže kolem krku šátek jako babička, vypadá legračně. Ale postupuje dál. Nyní mu stačí vytvářet smyčky a otírat se jimi navzájem. Vnitřek staré kůže je vlhčí a drsnější než vnějšek, takže naruby se snadno zachytává o nerovnosti i smyčky pohybující se v protisměru. Když jde vše dobře, během hodiny je celá kůže svlečena.

 Nejpozději od chvíle, kdy se had tzv. zakalí, by se měla vlhkost v teráriu zvýšit. Postačí k tomu častější kropení podkladu, dejme tomu obden. Ve finální fázi po vstřebání vody není vhodné s hadem příliš manipulovat - velmi snadno se totiž oddělená kůže potrhá a její svlečení pak pro něj bude obtížnější. Někteří hadi si pomohou tím, že se sami "naloží" do vody (bazének je v teráriu pro dospělou krajtu samozřejmost).

 Svlečení kůže je pro hada poměrně namáhavý výkon. Bude po něm den dva odpočívat nebo se vyprázdní, protože to po celou dobu oddělování kůže nikdy nedělá. Poté, co krajtě dopřejeme tento odpočinek, můžeme ji už bez obav začít zase vyndavat. Prvního vyndání spojeného s čištěním terária od zbytků kůže však využijme k důkladné prohlídce, zda svlečení proběhlo v pořádku, zejména u očí a kloaky. Neoddělené kousky, pokud je najdeme, lze nyní ještě oddělit mírně navlhčeným prstem, pinzetou, ale nikdy ne hrubou silou! Pokud objevíme místo, kde kůže zůstala a nejde oddělit, může jít o jizvu po nějaké rance nebo více vrstviček, přehlédnutých minule. V takovém případě se mi osvědčuje namáznout mírně takové místo Niveou nebo podobným nezávadným krémem a po jednom či dvou dnech to zkusit znovu. Pokud ani tohle nepomůže, bude třeba pravidelným mazáním po každých cca pěti dnech místo udržovat mastné až do dalšího svlékání. Tento postup mohu s klidným svědomím doporučit i na tak citlivé místo, jako je oko.


Z důvodu rychlejšího načítání stran dále v četbě pokračujte v kapitolce

Bude nové terárium

 

  iFAUNA - internetový server pro chovatele

© Daimon