Akce osvětové čili pověry vyvracející

 Bohužel stále i v dnešní osvícené době přetrvávají některé skoro nevyvratitelné pověry a předsudky, týkající se hadů. Proto jsme se s Krajtulí rozhodli tyto nešvary vyvracet a likvidovat, pokud nám k tomu budou stačit síly a čas. Je nám jasné, že takových chovatelů je jako šafránu. Ona to není legrace, trmácet se někam autem, tam se nechat pomazlit od stovky lidí a zase se vracet. Chce to čas, kondici, ale především dobrou povahu. Tu ale Krajtule jako "sportovně založený had s pozitivním vztahem k lidem" (autor MvDr. Vopršálek) bezpochyby má. Tož co by se jen tak měla nudit celé dny v teráriu, ne?

Příprava akce

 Nejde to však ani zdaleka pořád. Zvíře musí být v optimální kondici, což vyžaduje nakrmit, nechat vytrávit, vyprázdnit. Ne před svlékáním nebo v jeho průběhu. Po svleku bývá zase největší hlad. Z toho všeho vychází, že optimální čas na podobné akce je tak čtrnáct dnů za každé dva měsíce. Nesmí ovšem být zima kvůli převozní teplotě. Zimní měsíce rovnou můžeme vyloučit, protože tehdy by měla Krajtule odpočívat. Jarní plískanice a podzimní lezavo taky není nic moc.V našich končinách je ale v poslední době čím dál tepleji, takže optimálních dnů přibývá ...

O čem těm lidem budeme povídat?

 Určité zkušenosti už máme a proto víme, jak udržovat pozornost. Scénář pro běžnou vyučovací hodinu, který se osvědčil, předpokládá nejprve trochu teorie o mýtech a pověrách. Pak následuje trocha zoologie (bez latiny), zaměřená na zajímavosti a neobvyklé vlastnosti velkých škrtičů, jak jsou popisy anatomie lebky, kostry, zajímavosti o smyslovém vnímání, způsobu dýchání, přijímání potravy, ukázky fotek hadích rekordmanů a každý si může vzít do ruky svlečku čili kůži hada. Dále následuje videoukázka, jak had kůži svléká, což je něco, co v přírodě prakticky nikdy vidět nelze. Během celé doby je možná diskuse a diváci se mohou ptát na vše, co je zajímá.

Z očí do očí

 To je ta chvíle, kvůli které jsme tam jeli. To je ta chvíle, kdy se oči diváků nejprve rozšíří hrůzou, jak velkého hada vysoukám z tak malého přepravního boxu a omotávám se jím. Pak se dostavují první kapky adrenalinu při nejprve opatrném pohlazení Krajtule, pro leckoho první i poslední podobná příležitost. Nevyhnutelně se dostavuje úžas nad tím, jak hladká, jemná a příjemná je na dotek. Ti odvážnější jsou posléze odměněni tí, že dostávají příležitost potěžkat si část jejího těla na svém krku nebo v rukách.


Co tomu říká Krajtule?

 Nakonec jde z ruky do ruky. V každém okamžiku ji pokrývají desítky hladících rukou nebo jde z krku na krk. Vnímá stovky nových pachů neznámých lidí, cítí spousty doteků v prostředí, kde nikdy nebyla. Dalo by se očekávat, že taková věc bude pro terarijní zvíře hodně stresující nebo že je to dokonce trápení zvířete, že?
 Kdepak. Doslova si to užívá! Je to totiž rozená modelka ...

 

Závěrem

 Je mi líto spousty hodných tmavek, které svůj život žijí uzavřeny v teráriích svých majitelů, někdy pouze určeny k tomu, aby za účelem zisku jen plodily další a další mláďata. Většina z nich není a nikdy nebude svými majiteli řádně registrována na okresní veterinární správě, protože poplatek za tuto registraci se jim zdá příliš vysoký. Při podobné příležitosti jako je tato prezentace by se její majitel dostával do rozporu se zákonem a hrozilo by mu dokonce odebrání zvířete.Vidět tmavku "naživo" mimo ZOO je proto velmi vzácné a o jejich existenci se veřejnost může dovědět jen při různých neblahých událostech jako je např. útěk ze špatně zabezpečeného terária a vylekání nepřipraveného člověka. Taková věc jejich pověsti bohužel nijak neprospívá.
 To však není náš případ. Krajtule má svou řádnou registraci u Městské veterinární správy v Praze a je pod pravidelnou lékařskou kontrolou v péči jednoho z nejlepších specialistů na plazy MvDr. Vopršálka.
 Pokud byste tedy chtěli podobné netradiční setkání zorganizovat, kontaktujte mne mailem, já to s Krajtulí proberu ...

 

© Daimon